Četla jsem přání – jak mít zdravý život – musí se chodit brzy spát, pravidelně jíst a pravidelně cvičit.  Jak mít šťastný život – to jsou večírky, zábava, alkohol :), za mě tedy s Mírou, nebo i s Břéťou :)).

Životní styl přeci nemá být něco otrockého, co se „musí držet!“ Ten má bavit. Je to každého volba, jak žije.

Možná je lepší dát jen tipy, jak to zjednodušit. Že není potřeba se vyloženě hned zmrtvit v posilovně nebo kdekoli jinde pohybem., ten má být přínosem, pomocí, aby se tělo cítilo lépe. A to samé dogma s jídlem. Musíte to a nebo tamto – tohle jíst nesmíte jestli chcete zhubnout. Kdo to pořád říká.. Kdyby to fungovalo, tak jak všichni slibují, nemusely by se už vymýšlet žádné nové styly, směry, superpotraviny atd.. Ale ono to nefunguje. Každý máme jiný rytmus, jiné návyky, chutě, možnosti těla, časové možnosti. Z toho je potřeba vycházet.

Všem těm návodům a disciplínám chybí trocha volnosti, volby, možností. Nevěřím, že lidi dobrovolně setrvávají ve stavu fyzické a psychické nepohody. Prostě jen neví jak to napasovat na hektický život, protože je to vždy moře úkolů a nebo veliký výdej energie.

Příklad – musíte cvičit alespoň hodinu, musíte dělat tolik a tolik opakování. Aha a kdo to řekl? Kdo tak dobře zná stav vašeho těla, vaší fyzické kondice?

Každý pohyb se počítá. Můžu se celý život rozjíždět na plné pecky a brzdit – to je začnu 3 x 4 x v týdnu cvičit, do toho držet jídlo, do toho běhat …. a pak se na to vykašlu, protože zjistím, že to prostě nestíhám (mimo jiné tělo takový nápor  moc nezvládá). Ale všude píšou a říkají přeci, když to nedělám aspoň 3 x v týdnu, tak to nemá cenu. Vždy mě zajímalo, kdo tohle píše. No tak s tím teď seknu, však on přijde čas. Nepřijde, ten jde pořád dál a čím déle to odkládáme, tím hůř se do toho člověk zaběhne.

Takhle jsem to udělala asi stokrát. Držení pohybu, jídla. Vždy nějaký jídelníček, na něco si dávat pozor. Přestávalo mě to bavit. Nebyl to pro mne vývoj, jen to, že něco chci a ženu se za tím za každou cenu. Vždy docela dobré výsledky. Ale samosřejmě neudržitelné.

Stačí začít s málem a postupně si přidávat, to má smysl a tam může být vývoj. Naprosto reálně se podívat na aktuální stav těla, možností a od toho se začít odrážet.

Když pozornost zaměříme na délku cvičení a opakování, unikne nám technika pohybu. To jak pohyb provádíme. A zvláště, když si potřebujeme zažít správné postupy a správné pohyby, počty jsou až druhotné. Správně provést cvik, opravdu zapojit, to co mám, to je to hlavní. Potom si můžu hrát dál s počty a délkou cvičení. Pokud, ale tohle neustále opomíjím, v lepším případě zbržďuji výsledky a v horším si ještě můžu ublížit.

Příklad – když posilujete ve fitku a děláte cvik na břicho špatným způsobem, můžete si způsobit něco se zády. Udělám 50 sklapovaček a 50 dřepů, ale to ještě neznamená, že to k něčemu je. Atd….

Zjednodušeně řečeno, fyzická aktivita je potřeba k našemu životu. Ovšem intenzita, způsob pohybu a časové možnosti se mění. Někdy je času více, jindy méně. A přeci je vyčerpávající přestávat a pořád vlastně začínat.

Jde to i jinak. To samé s jídlem – nemusím se vzdávat toho, co mám hodně ráda, jen vědět kde vzít míru toho, jak třeba se sladkým nakládat.

Pohyb teď – jak to dělám, když mám

  • málo času – udělám jen 3 cviky, ale pořádně, cca 7 – 10 min
  • málo síly – jen lehká aerobní aktivita, klidně jen 10 min, protažení 5 min
  • hodně času – trénink podle stavu těla, někdy to prostě napálím, když je chuť :) klidně 30 – 40 min
  • hodně síly – posiluji více věcí, variuji cviky, aby mě to bavilo 30 min
  • jsem nemocná – necvičím
  • jsem naštvaná – dám sílu do posilování :))

Jídlo – moje zásady – neřešit nudu, smutek, stres sladkostmi, sladké si chci vychutnat jednou za čas. Když to poruším, ( a mi to občas děje :)), netrestám se, vím, že stačí znovu chtít a příště to bude lepší. Já nepřestala chtít a proto se posouvám. Když jsem nemocná jím méně, žádné sladké a mléčné výrobky, skoro žádné maso (normálně ho miluji, hlavně hovězí :)).

Tohle může mít každý jinak. Nejsme všichni stejně nastavení. Nemám ráda extrémy. Buď to a nebo to.

Jeden úkol (třeba, že budu jíst víc ovoce, nebudu víc pít), nedávat si toho víc, když toho mám moc třeba v práci atd. Když cítím, že toho zvládnu víc naráz tak to zkusím. Když to přepálím ono se mi to nějak vrátí :), abych si příště dala pozor.